Nedělní podvečer přinesl šokující a nečekanou zprávu, které jsem nechtěl věřit a posléze nikdo z těch, komu jsem ji se slzami v očích sdělil.
Kolem páté hodiny odpolední totiž zcela nečekaně opustil tento svět v nedožitých pětašedesátinách Čestmír „Husar“ Kopřiva (* 15. 12. 1956). Celý život zasvětil fotbalu. Přes svou vzrůstem menší postavu se v mládí postavil mezi tři tyče, kde následně vynikal neskutečným odhadem na míč a vynikající odrazovou silou. Mládežnický věk strávil v SK Rakovník, kde posléze chytal z velké většiny za B tým. V roce 1992 bylo béčko SKR zrušeno a „Husar“ s většinou spoluhráčů přešel do Tatranu, který se stal jeho druhým fotbalovým domovem. Nejprve hájil branku, aby se po skončení aktivní kariéry posunul na post asistenta a trenéra brankářů. Během těchto let vychoval řadu brankářů. Na těchto postech vydržel až do svého nedělního předčasného odchodu. Ještě před šedesátkou hájil branku rakovnické Olympie, se kterou vyhrál okresní přebor.
„Když jsem se dozvěděl o Husarově odchodu, tak jsem tomu nechtěl věřit. On mi dal úplně všechno, co jsem uměl. Peskoval mě, ale předal mi všechno, co uměl. Byl to můj fotbalový táta,“ řekl brankář Petr Procházka.
„Husar“ byl vynikajícím parťákem, který nepokazil žádnou akci. Několik jeho hlášek je legendárních. Nejvíce určitě „ Edušo, dej tam „kvíny“. Když se totiž jezdilo autobusem na zápasy, tak vždy přinesl audio nebo video kazety s legendární skupinou Queen, kterou miloval. Když se po utkání sedělo na pivku, tak zněla z jeho úst věta – Dneska popijem, zítra máknem.
Nikdy nepatřil k hvězdám, ale k poctivým klukům, kteří tmelili partu. S „Husarem“ odešla z rakovnického fotbalového světa velká osobnost. Vy, kdož jste Míru znali, tak zastavte na chvilku svoje kroky a věnujte mu pomyslnou minutu ticha.
Upřímnou soustrast rodině projevují fotbalové kluby SK a Tatran Rakovník, ke kterým se přidávají kamarádi, spoluhráči, přátelé i svěřenci, kteří měli to štětí a „Husar“ je trénoval.
